Křeslo v hraběcí pracovně bývalo a je pohodlné převelice. Ve svém odpočinku se jím Arnošt Kryštof z Harrachu nechával pojmout natolik, že bez pomoci služebnictva poté sám nikdy nemohl vstát. Uzpůsobeno horizontálnímu rozjímání ba dokonce připomínalo rakev. Jednou se tak v jeho náruči propadl až na druhý břeh. Od časů, kdy tak přeplul Léthé, pravidelně brázdí chodby zámku. V knihovně jej vídá na dvanáct děsivých tváří sbírky zohyzděných portrétů. A usedá pak, jak jinak, k odpočinku opět do svého křesla.
Tudorská gotika a inspirace plány v Anglii nikdy nevystavěného zámku, udala v letech 1839-57 tón tomuto reprezentativnímu sídlu rodu Harrachů. Honosné interiéry, zlaté tapety, jejichž kůžím padla telata velkého stáda, tajné dveře či řada originálních předmětů italských a rakouských historických sídel, uvádí navštěvníka k nevíře, že se nachází pouze ve stošedesátilém zámku. Romantika místa láká také filmaře, ti zde natáčeli pohádku Princ a Večernice, ale také Tmavomodrý svět, Dobrodružství kriminalistiky a řadu dalších...