S čerty nejsou žerty. Kolik váží hřích? Nepravost je důsledně sepsána a ony mlýny skutečně melou. Ti, kteří ochutnali zlo, vědí. Kdo potkal čerta, pozná jej navždy na sto honů. Jeden se lekl. Druhý začal koktat. Zlo je lepkavé, nakažlivé. Jak se jednou dotknete, ulpí. Těžko se smývá, rejžák a lecjaké koště je pak krátké. Vše je provázané. Vlci také vědí. Vyješ-li s nimi, podrží tě. A branec si chvíli myslí, že je král. Ale zlo je past a z ní je krušného návratu. Díváš-li se, nespatříš, očima nerozeznáš. Černou bývá i ta nejbělejší prvního zdání. Noc nemusí být temná a pod svícnem není vidět. Spravedlnost je slepá. Jen intuice srdce dobře napoví.
Pohádkové peklo, kde s čerty nejsou žerty, je v řidším povědomí. Jedná se o Pusté kostely, umělý labyrint ručně vykutaných slojí. Účel díla je skloňován jako těžba pro sklářské účely. Prostory bývaly za těžkých časů úkrytem, a to i k duchovním účelům. Zlo si svou cestu ale také našlo. Za druhé světové války tu byla skryta továrna nacistické říše. Vězni v ní vyráběli letecké kanóny. Pusté kostely jsou si v blízkém dosahu hned troje. Dále v kraji pak najdeme ještě jedny, Psí.