GPS
49.910699, 15.805147
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v lednu - ale v duši věčný máj,
šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy,
šel pouští - a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
Podmanivé verše touhy ve sbírce Okna v bouři (1894) vznikly v citově nejvýše přepjatém období básníkova života. Sílu a klid čerpával v těch letech ve Slatiňanech. Bral zde o prázdninách pravidelný letní byt. Světnici míval pronajatou kousek pod zámkem, v Masarykově ulici čp. 131. Prázdniny bývaly profesoru Univerzity Karlovy přirozeným mezníkem, ovšem také časem hledání nové inspirace.
S oblibou usedával na křemencovém návrší, později zvaném Vrchlického. To nese rukou sochaře Otakara Španiela ztvárněný Jaroslavův portrét v životní velikosti.
Spisovatel Jaroslav Vrchlický byl pro významnost svého díla také prvním Čechem nominovaným na Nobelovu cenu za literaturu...
« zpět
< předchozí lokace
následující lokace >