Kouzlo mrazového zvětrávání. Jeho divotvornost formovala naši krajinu dlouhodobě a vytrvale. Veškerý poddajnější materiál vůkol dvou sebevědomých rulových skalisek to v geologickém toku času jednoduše neustál a rozsypal se. Pohyby hmot jej za dešťů v potocích odnesly do údolí. Řečišťmi do nížin a kdo ví, až kam. Jen ty pevné, vyčleněné již někdy ve čtvrtohorách, tu stojí. I jim však čas na temeni vyrazil svůj pradávný punc. Déšť tu v předlouhé reakcí se skálou vylouhoval takzvané Pernice.
Největší má průměr šedesát a hloubku dvacet centimetrů. Skalní prohlubně připomínající mísy, v nichž se třel mák. Odtud tedy perničky. V dřívějších dobách vyvolávaly jamky domněnku, že je k obětním rituálům vyhloubily ruce pohanů.