Veřejová skála a národní tajemství, Blaník

Veřejová skála a národní tajemství, Blaník

GPS   49.645978, 14.868937

Rozhraní světů, portál, veřeje-dveře do jiné dimenze. Brána, na níž se z prastarých principů neklepe. Není radno rušit podsvětí a burcovat spící tajemství. Veřejová skála se v pravý čas otevře sama. Stane se, co má se stát. Na povrch vyjde tolikrát vyzývané, s upínanou nadějí očekávané,  národa českého spasení.

Velký Blaník je mýty opředený už od dávno zapomenutých dob. Keltové věděli své. Ne náhodou horu korunuje kamenný věnec opevnění. Badatelé promlouvají o pohanské svatyni, později zde snad vyrostl dřevěný hrad.

Kultovní místo rezonovalo myšlenkou husitství, která na vrchol přivedla četné tábory lidu. A pak přišel prorok.
Mikuláš z Vlásenice u Pelhřimova podal své svědectví, kterak jej vzbudil záhadný hlas a poslal na návrší U Křížků. Tam se mu dostalo tajemné audience. Později sepsané vidění hovoří i o rodící se blanické pověsti. Vojsku sebraném k obraně země České a pravdy Boží. K boji že vyrazí v té nejmeznější chvíli. Až bude nejhůře. Kdy mračna nepřátel zastíní zem a zoufalí Čechové v hrdiném boji svedou bitvu v níž půjde o vše, otevře se Veřejová skála. Svatý Václav na bílém koni vyrazí v čele armády a jako dobrý vítr rozežene bouři a spasí nás.
 
Citují se svědci, kteří sami blanické podzemí navštívili. Stalo se, že prolnuly se světy. Překvapení návštěvníci tu  vyjma podivných setkání seznali i jinak jdoucí čas. Okolnost tato se řešila až soudně.
 
Při lámání zdejšího kamene do základu Národního divadla se jeden z lamačů tragicky zřítil.  Jenže jeho tělo se nikdy nenašlo. Až v roce 1886, po osmnácti letech, se nečekaně mezi živými znovu objevil ten, který již za mrtvého prohlášený byl. A soudil se o tenkrát nevyplacenou mzdu. Václav Podbrdský spor vyhrál a kamenický mistr Šolín z Louňovic byl přinucen tuto zaplatit. Z mrtvého vstalý byl záhy postaven před vojenský soud za vyhýbání se službě. Šokující obhajoba skloňovala slova o ztrátě vědomí a probuzení se pod zemí. O setkání se s českými panovníky a dalšími osobnostmi dávno uplynulých dob. Potkal dívku, která mu vyjevila, že je strážným duchem národa. Svatého Metoděje, jenž mu dal čísti jakousi knihu. Promluvil o telepatické komunikaci, i o tom, že se pojednou stal učeným. Lepším člověkem. Když se však opět vrátil na světlo, s hrůzou zjistil, že zatímco v magické hlubině pobyl osmnáct hodin, vnější svět zestárnul o osmnáct let. Soud jej na základě lékařské posudku, řka: "trpí fixní ideou", osvobodil...
 

« zpět < předchozí lokace následující lokace >